“Chci ukázat, že dobré domácí jídlo může mít na stole každý,” rozhovor s foodblogerkou Pavlou Rychtářovou z Foodnotes

V té době už jsem si nepotřebovala striktně hlídat jídlo ze zdravotních důvodů, takže jsem začala objevovat i jiné recepty, třeba na tradičnější česká jídla a také jsem se vrhla na španělskou kuchyni.

Vlastně jsem se vaření chtěla věnovat více, dát mu samostatný prostor. Chtěla jsem shromažďovat recepty, podle kterých si kdykoliv uvařím. Prostě jsem se chtěla přiklonit k obyčejnějším jídlům, která vždy zabodují.

Snažím se věnovat španělské kuchyni, vařím s elektrickým papiňákem a teď se budu věnovat používání esenciálních olejů v kuchyni. Snažím se přidávat nejen recepty, ale také určité koncepty a pohledy na vaření. Chci ukázat, že dobře vařit může každý, a že to není náročné na čas ani peníze.

Strávila jsem nekonečné hodiny studiem materiálů klasické i alternativní medicíny a uvědomila jsem si, že bez razantní změny jídelníčku mi líp nebude. Takže jsem začala objevovat možnosti, viděla souvislosti a úplně mě to pohltilo. Když mi bylo lépe, začala jsem se rozkoukávat a objevovat kuchyni českou, španělskou a katalánskou. Moc mě to bavilo.

Doteď platí, že když sním hodně potravin s lepkem, mám problémy. Lepku jím málo, a pokud ano, tak v dobře prokvašeném těstě. Mouku zase používám špaldovou a cukr kupuji jednou za uherský rok většinou proto, že se chystám na recepty na cukroví, na které se ale nakonec nedostane.

Myslím si, že důvod jíst bílou mouku a cukr není. Potíž je v tom, že zrovna tyto dvě suroviny se používají k výrobě většiny baleného jídla. Pokud si člověk doma vaří a vyloženě neujíždí na sladkém a pečivu, tak zrovna cukr a bílou mouku téměř nepotřebuje.

O neprospěšnosti zrovna těchto dvou věcí není pochyb. Cílem by ale neměly být trendy a vyřazovat cukr a mouku kvůli tomu, co se říká a píše, ale rozhodnout se, zda jíst něco, co člověku nic nedává. Podle toho upravit zvyklosti a naučit se používat suroviny, které mají výživovou hodnotu a reálně nám něco dají.

Oběma je společné, že vylučují aditiva a všelijaká plniva. A taky jsou pro ně důležité kvalitní nezpracované suroviny a omezují cukr a mouku.

Ultra zdravá jde mnohem dál a pracuje jen s tím, co je pro člověka vyloženě přínosné. Snaží se maximalizovat přínos a zároveň vyloučit vše, co by mohlo škodit zdraví. Já sama se v současné době držím zdravé stravy, ne však křečovitě. Pokud by bylo třeba, nemám problém přepnout a zpřísnit.

S budováním komunity fanoušků už to bylo jiné. V té době už běželo hodně podobných blogů a hodně se to točilo kolem různých akcí v offlinu. Na druhou stranu jsem nikdy neměla pocit, že bych dělala vyloženě blog. Dávala jsem na hromadu recepty a inspirace, svůj osobní život jsem ale nechávala mimo. Nevadilo mi, že čísla na facebooku a dalších sítích rostou pomalu.

Poslední měsíce jich mám něco přes 500 na facebooku a 1500 na instagramu. Nicméně čísla na sociálních sítích a skutečná návštěvnost webu jsou dvě rozdílné věci.

Jídlo miluji, na druhou stranu mu nehodlám obětovat příliš mnoho času ani peněz. Chci lidem ukázat, že dobré domácí jídlo skutečně může mít na stole každý. Foodnotes.cz je, řekla bych, primárně o rozumné domácí stravě.

Jinak co vím, jsem v českém prostředí jediná, kdo se věnuje autentické španělské kuchyni přímo od “španělského stolu”. Nově začínám vařit s esenciálními oleji, v tom se bude také lišit.

Například tříkrálový španělský sladký věnec mi vždycky při pečení popraská a tím pádem na web zatím nepatří 🙂 Jinak všechnu práci dělám sama. Pouze, když se na fotkách objeví chléb, tak ten je dílem mojí mamky. Chleba mám zásadně od ní.

Mým největším cílem je pracovat se sezónními surovinami, takže inspiraci hledám porůznu. Nejsem ale moc schopná vařit podle cizích receptů, většinou hledám základní inspiraci a pak si recept napíšu sama.

Protože mě zajímají různé kuchyně, pro recepty chodím k “domácím”. Nevařím podle konkrétních blogů, spíš mě situace někam zavane, jednou na sever Španělska, jindy do Střední Ameriky. Nejraději si vybírám takové blogy, weby nebo youtube kanály, v nichž autoři vaří podle tradičních receptů.

Vlastně bych neměla zapomenout na polévky české i nečeské, ty v zimě potěší. Jinak se ráda světovými kuchyněmi spíše inspiruji, než že bych vzala recept a uvařila podle něj. Miluji bramborovou tortillu, ale ta nepatří mezi nejrychlejší jídla, co se týče přípravy. Je však pravda, že tou bych potěšila jakoukoliv návštěvu bez ohledu na to, odkud bude.

Nedávno jsem se rozhodla, že už se ten můj “vesmír” nebude točit jen kolem kosmetiky, a že postupně budu přidávat další témata, která souvisí se spokojeným a šťastným žitím. Ostatně za názvem a zkratkou Dify se skrývá “Do It For Yourself” tedy “Udělej to pro sebe”.

V plánu mám věnovat se více práci se stresem, minimalismu a celkově rozumnějšímu a radostnějšímu způsobu života.

Ráda bych se dál věnovala kosmetice a vytvořila dalšího pomocníka pro ty, kteří chtějí používat přírodní kosmetiku. Mám spoustu receptů na novou kuchařku španělské kuchyně. Také budu víc fotit.

Mám hromadu dalších nápadů. Hodně mě bude ovlivňovat minimalismus, protože mě čekají velké změny doma a hromada práce a tam je vždy prostor pro minimalistickou inspiraci.

Zbytkem, i když je dost nepravděpodobné, že by cokoliv zbylo, lze obložit bagetu. Recept na bramborovou tortillu mám na Foodnotes.cz. Ještě bych doplnila, že ji můžeme dle libosti vylepšovat zeleninou, houbami, chorizem a udělat ji tak trochu ve stylu “co dům dal”. Vždycky by v ní ale měl být dostatek vajec a rozhodně nešetřete olivovým olejem.