“Elektrokolo Freebike je extrémně odolné. Nesvědčí mu jedině plavání,” rozhovor s Jiřím Vrzalou

Kdokoli se může registrovat, půjčit si kolo a jezdit s ním po městě. Lidé si kola nejčastěji půjčují na cestu do práce a z práce nebo ve volném čase. Za ideou bikesharingu stojí nápad rozvinout ekologický způsob dopravy a snížit uhlíkové emise, které unikají ze spalovacích motorů.

V městských oblastech v kvalitě vzduchu hrají emise způsobené dopravou zásadní roli. Aby mohlo dojít k trvalému zlepšení městského vzduchu, obyvatelé musí změnit své dopravní návyky. Kolik z vás nebo lidí ve vašem okolí dojíždí v rámci svého města autem?

Městská infrastruktura pomalu přestává stačit. Mnoho metropolí se snaží motivovat své obyvatele, aby se do pedálů opřeli nejen o víkendu. Příkladem je vcelku zábavná a neobvyklá iniciativa v Itálii v Bologni a Bari, kde lidem za časté užívání kol nabízí pivo zdarma nebo dokonce dotaci na každý ujetý kilometr.

Každý rok přibývá aut, která městem projíždí nebo do něho rovnou míří. Snad každé město se potýká se zácpami, problémy s parkováním a smogem. V Indii došla situace tak daleko, že lidi raději ujedou 1 kilometr do práce autem, jelikož je vzduch tak špatný, že veškerá fyzická aktivita včetně chůze je škodlivá.

Do takového začarovaného kruhu se rozhodně dostat nechceme. Bikesharing nabízí možnost zvolit na krátké cesty místo veřejné dopravy a osobních automobilů bezemisní dopravu. Uživatelé nemusí vlastnit svoje kolo nebo auto, což zároveň znamená, že se šetří přírodní zdroje. Jedno kolo je využíváno více lidmi zároveň.

Stanice jsou v podstatě stojany, které jsou předem určené k parkování a uzamčení sdílených kol. Bezstanicový systém se rozvinul až v posledních letech, kdy došlo ke zdokonalení technologií. Zároveň začalo docházet k situaci, kdy se ve městech objevil více než jeden poskytovatel sdílených kol.

Bezstanicový systém poskytuje větší volnost uživateli, zároveň však může znamenat problém s ohledem na pořádek v ulicích. V takové případě je provozovatel povinen zajistit, aby se kola nepletla do silnic, nepřekážela chodcům a na slepeckém značení.

Další variantou bikesharingu je systém sdílených elektrokol (tzv. e-bikesharing). Jedná se o jízdní kola s pedály, která jsou vybavena přídavným elektrickým motorem s maximálním výkonem 250 W. Podle legislativy, motor cyklistovi může pomáhat ve šlapání jen do rychlosti 25 km/h. 

Právě sdílená, bezstanicová elektrokola Freebike plánuje HOMEPORT spustit v Praze 1. 4. Freebike je navržený a vyrobený v České republice a jedná se o technologicky nejvyspělejší e-bike na trhu, na který jsme po právu hrdí. Věříme, že se stane nepostradatelným dopravním prostředkem pro mnoho Pražanů.

Systém Freebiků může fungovat bez dokovacích stanic na bázi virtuálních stanic, což šetří zásahy do infrastruktury a poskytuje flexibilitu pro jeho uživatele. Virtuální stanice jsou se v podstatě takové “obláčky”, které jsou viditelné v aplikaci.

Zde uživatelé poznají, kde si mají kolo půjčit a poté případně vrátit. Za poplatek lze parkovat i mimo stanice. Cyklista si také může v aplikaci nastavit, jak velkou podporu ve šlapání od elektromotoru chce. Počítají se mu také najeté kilometry a energie, kterou spotřeboval a rekuperoval (zpětná obnova) při brždění.

Takovou třešničkou je tzv. pauzování – pokud máte půjčené kolo a potřebujete si odběhnout na úřad či rychlý nákup, kolo zapauzujete, aby vám ho nikdo jiný nepůjčil po dobu vaší pochůzky. Kolo svítí duhovými barvami a dává tak ostatním najevo, že čeká jenom na vás.

Kola jsou velmi robustní a snadno přizpůsobitelná pro různou výšku uživatelů. Ti si v aplikaci sami mohou zvolit intenzitu podpory od elektrického motoru a cestovat tak pohodlně a bez námahy městem.

Kola se nenabíjí v dokovacích stanicích, baterie se na ulici naším technikem snadno vymění za novou a kolo může urazit dalších 120 km. Jelikož mají zabudovaný GPS lokátor a GSM modem, jsou neustále online a posílají nám zprávy, kde se nachází a zda s nimi někdo manipuluje.

Pak si uživatel kolo půjčí skrze aplikaci, a to naskenováním QR kódu na kole a nebo, pokud má třeba zrovna vybitý mobil, může si kolo půjčit skrze kartu a to přejetím přes čtečku karet. Zajímavé a uživatelský příjemné totiž je, že si se svým účtem spáruje jakoukoliv čipovou kartu – to je např. Inkarta ČD, Lítačka, vstupní karta nebo karta do posilovny a s tou potom může kolo půjčit.

Samozřejmě, mají stále baterii, ale jsou z 98% recyklovatelná. Navíc vzhledem k tomu, že Freebike vyrábíme v České republice ve spolupráci s většinou tuzemskými dodavateli, snižujeme naši uhlíkovou stopu, když si nenecháváme dovážet hotový produkt z Číny například.

Zároveň má elektrokolo větší dosah než klasické kolo, a tedy i větší potenciál. Může oslovit širší spektrum lidí bez ohledu na jejich fyzickou zdatnost či věk.

Elektrokola jsou oblíbená jak mladými lidmi, jelikož se jedná o technologickou vychytávku, tak staršími lidmi, kteří bez námahy projedou půlku města. S obyčejným kolem můžete jezdit jen po rovině a z kopce, s elektrokolem se vám otevírají nové možnosti a trasy, pro které byste jinak zvolili auto či autobus.

Zásadní je fakt, že máme dodavatele z Čech, jelikož je naším cílem i snižování uhlíkové stopy. Navíc nyní jednáme o instalaci solárních panelů na náš pražský sklad, abychom mohli baterie do elektrokol nabíjet obnovitelnou energií.

V zimních měsících převážná většina z nás jezdí do práce metrem, ale těšíme se, až se oteplí a vytáhneme naše nepřehlédnutelné Freebiky.

Jelikož se nejedná o vysoutěženo městský systém, zde jedeme zcela za sebe, což nese i větší zodpovědnost. Každopádně se na tuhle výzvu moc těšíme. Podporují města bikesharing? Navenek to tak rozhodně je, volená politická reprezentace je většinou velkým podporovatelem. Problém je často spíš v úřednících, kteří se obávají novinek a preferují staré zaběhlé pořádky.

Měst s našimi systémy je ale spousta. Celkově jsme dodali kola už v řádu tisíců.

Systém je také funkční v univerzitním kampusu Kelowna v Kanadě. Rovněž ho poskytujeme také v Londýně jako “private bike share club” pro jednu nadnárodní korporaci v rámci jejich benefitů pro zaměstnance.

Před představením Freebiku HOMEPORT působil již ve více než 10 městech ve Velké Británii (Oxford, Liverpool, Nottinghamu, Lincoln…), ve Francii v La Rochelle, na Gibraltaru, v Polsku (spouštíme Bygodcz, funkční systém v Bielsku Biela, Szczecin) nebo v Saúdské Arábii na v Dammámu a na King Faisal University.

Čeho si lze povšimnout je, že v podstatě až do nedávné doby, města neměla vůbec zájem o vlastní městské systém sdílených kol. Nekonala se žádná výběrová řízení. V tom byl rozdíl oproti západní Evropě i Skandinávii, kde je ze strany politické reprezentace po systémech poptávka.

U nás se situace ale obrací k lepšímu a více měst je nyní ochotno provozovat vlastní systém nebo tam pustit bikesharingovou společnost, která si bude provoz zajišťovat sama. Nejnovějším příklad je Ostrava – město vypsalo velkou veřejnou zakázku na systém sdílených kol a zvítězil bike sharinový „gigant“ Nextbike.

Další rozdíl mezi českým prostředím a prostředím v zahraničí je infrastruktura. V Praze je situace s cyklostezkami tristní a nevidím zde jasnou strategii rozvoje cyklistiky, která by se postupně implementovala. Zatím jsou zde spíše kusé cyklostezky, které vás vyhodí uprostřed velké křižovatky, což pro cyklisty není ani komfortní ani bezpečné.

Ale musím říct, že i tady se situace pomalu (velmi pomalu) zlepšuje. Češi jsou aktivní národ a mnoho z nich by na kole do práce jezdilo. Zásadní je, aby tomu šli naprosto jednotlivá města. Potenciál tu rozhodně máme.

Jejich postoj k cyklistice se však radikálně liší. Některé jsou nadšenými podporovateli, jiné pravým opakem. Příkladem je Praha 1, o které je známo, že cyklistům nepřeje a jednu dobu i stanovila zákaz vjezdu do některých zón. Ten byl ale soudem zrušen.

Dalším problém je obchodní strategie některých společností, které poškozují jméno ostatním provozovatelům a sdíleným dopravním prostředkům obecně. Tyto firmy zaplaví lokální trh a řídí se především heslem „kvantita nad kvalitu“, často opomínají kontaktovat i místní municipality. Známá jsou smetiště nepoužívaných a rozbitých kol v Číně.

Tyto obrázky vyvolávají strach ve společnosti a města začínají být ostražitější. Jistá rozvaha je rozhodně na místě, ale nesmí být apriori proti a vymezovat se kategoricky proti všem. Zdaleka ne všichni provozovatelé se chovají stejně.

Nejprve se jedná o překážky, které jsou často kladeny samotnými městy a místo toho, aby podporovaly udržitelnou dopravu svými iniciativami, tak je tomu občas naopak. Často chybí hlavně odpovídající infrastruktura, která je pro rozvoj cyklistické dopravy zásadní. Pokud se lidé nebudou na kole cítit bezpečně, nelze předpokládat změnu dopravního chování a rozvoj cyklistické dopravy. Klíčové je systematické budování sítě cyklostezek, které vychází z dlouhodobé městské strategie. Problémem je však, že osazení radnic se často mění s každými volbami a s tím i plány na rozvoj cyklisté infrastruktury.

Elektrokola Freebike jsou ale extrémně odolná. Mají bezpečnostní šrouby tak, aby nám neodmontovali na ulici například kolo. Motor taky aktivně brzdí, pokud dochází k neautorizované manipulaci s kolem, a tudíž je v podstatě nemožné na kolo sednout a někam s ním odjet bez výpůjčky.

Člověk se velmi rychle unaví a ujede maximálně pár metrů. Zároveň se při tomto neoprávněném pohybu zapne alarm. Samozřejmostí je i GPS v kole, tudíž máme jasný přehled, kde se kola nachází. Také jsme zažili, že se na jednom kole vozila skupina 3 mladíků zároveň. I takové cirkusové číslo naše kolo přežilo. Jediné, co mu nesvědčí, je plavání 🙂