„Módní průmysl je druhý nejhorší na světě,“ rozhovor s EKO fashion blogerkou Annou Hlisnikovskou

Mám své velké skromné sny. Tak trochu doufám v to, že my jako společnost máme možnost si udržet naši planetu v tom nejlepším stavu. Naučit se ji i přírodu vnímat trochu jinak než jenom něco, co nám dává život – a ano, je to zázrak, že je to něco, co nám dává možnost žít.

Už jenom toto je kouzlo, proto bych si moc přála, aby jsme jako lidi začali trochu i dávat a opatrovávat.

A má inspirace, je to zvláštní, ale já jsem sama sebou pro sebe inspirací. Nemám vyloženě někoho jako vzor. Chci být tou nejlepší verzí sama sebe. Takovou inspiraci by jsme měli vnímat všichni.

Polyester a další umělé tkaniny. Ty jsou nejhorší, když je pereme. Vypírají se z něj mikrovlákna plastu, které se dostávají do vody, z vody do přírody a z přírody třeba do ryb nebo i jiných živočichů, které běžně konzumujeme.

Ale nikdy se těmto materiálům vyhnout úplně nedá a nedá se žít 100% čistě. Jde spíš o tu vědomost během nákupů a vědomost, že polyesterové tričko jednoduše nebudu prát na 60.

V továrnách na oblečení to taky není žádná sláva. ¾ pracujících jsou ženy i děti, v otřesných podmínkách (výpary, hluk, nedodržování bezpečnosti). Proto 24. 4. bylo výročí 5 let od zřícení továrny v Rana Plaza v Bangladéši. Továrny neřešily bezpečnost a stavěly více a více pater. Tato budova se zřítila a zemřelo zde 1129 lidí a zraněno bylo 2500.

Neřeší se, že plat těchto továrníků nepředstavuje ani prodejní cenu jednoho kousku. Tito lidé musí v práci trávit dlouhé přesčasy, aby zaplatili aspoň své výdaje na základní přežití.

Například na výrobu jednoho bavlněného trička je potřeba 2 500 litrů vody – to je pitný režim vody za 2,5 roku na osobu. 11 milion tun oblečení vyhodí jako odpad jen Američané. Oblečení končí na skládkách, kde se nerozloží, skleníkové plyny ohrožují globální oteplování, a tak i nás.

Dobrá zpráva je, že 95 % textilií se dá zrecyklovat. I tady jsou možnosti, charita, nová upcyklace…

Všechno jde tak rychle, že my lidé ani nevíme, co se kolem nás děje. Společnost se už neumí zastavit a říct si, jestli ty další rifle vlastně potřebuji a budou mi užitečné.

Mluvit a sdílet pomáhá asi nejvíce. Je to dobré i sledovat blogerky, které se o toto zajímají – úžasná je Weef, která na YouTube krásným způsobem ukazuje, že i ekologicky to jde.

Pro někoho nepředstavitelná varianta je nenakupovat skoro vůbec. Zkuste si položit tuto jednoduchou otázku: Pokud něco vlastně nepotřebuji, jaký je důvod si to teda koupit?

Samozřejmě nedá se takto nakupovat vše, dost problémové jsou třeba boty nebo spodní prádlo. Ale, když už, i takto se snažím vybírat ty udržitelné varianty. Líbí se mi třeba značka tenisek VEJA – to je úspěšný příklad udržitelné módy.

Mnohem radši investuji a koupím si dražší kvalitu a jsem během nákupu přítomna. Vím, že nemám zimní boty, jdu jen pro zimní boty. Nové tričko, rifle nebo bundu jsem si třeba 4 roky nekoupila. Mám své kvalitní kousky, které mi opravdu vydrží.

Musíte být občas trpěliví a zvyknout si na to, že když chcete bílé tričko tak to není stejné jako když vstoupíte do H&Mka a máte ho a ještě v několika střizích. Takhle to tady bohužel nefunguje. V tom je možná i to kouzlo.

Nikdy nevíte jaký poklad zde třeba za 30 Kč najdete. Potom si oblečení zkontrolovat, aby kousek nebyl zničený. Za mě sekáč pomáhá experimentovat. Nebát se si koupit červený pánský kabát nebo obří košili a nosit ji jako šaty. Donutí nás být kreativní a hlavně originální.

Kategorie asi jak v jakých sekáčích, někde mají zaměření opravdu na kvalitu, takže najdete zde vlnu, kašmír…

Takový malý problém vidím v lidech, kteří chodí do sekáče vše za 20,- a nakoupí kvantum oblečení, které zase nepotřebují a leží jim ve skříni. Nakupují opět stejným způsobem. Neuvažují, a jen toho vlastně mají více. I v sekáči je dobré, uvažovat nad tím, jestli tedy ten kousek vynosím.

Je to fajn k tomu si uvědomit to co máte doma v šatníku a opravdu to využívat. Jen nemám ráda moc slovo detox. Nevím jak na Vás, ale na mě vždycky takové věci působí naopak. Když vím, že něco nesmím, tak to hned chci.

Dle mého bych radši doporučovala si udělat úklid ve skříni. Najít si ty své kousky a ty se snažit využívat a pomalu se naučit nakupovat v second-handech. Pokud s tím opravdu chcete něco udělat. Už jenom toto pomůže.

Byly ale z výborného materiálu a já v nich viděla skrytý potenciál.

V lednu tohoto roku jsem skončila v jedné práci a během měsíce byl můj obchůdek na světě. Funguje to tak, že většinu kousků přešívám nebo tvořím úplně nové kousky (třeba z riflí se dají vytvořit super sukně).

Zajímám se o složení těchto kousků, aby co nejméně i po koupení zatěžovaly životní prostředí. Většinu si dělám sama, ale jsme taková i dílnička.

Moje maminka mi pomáhá s šitím, protože pořád to umí mnohem lépe než já a můj přítel vše fotí. A já dělám všechny ostatní věci okolo. Tohle je jeden z takových mých i splněných snů. Tvořit a u toho inspirovat a dělat něco pro životní prostředí.

Radost je, když vidím, že opravdu inspiruji. Ať už je to jen malé množství lidí třeba na instagramu, kteří mi napíšou. To je pohlazení na duši. Má to smysl.

Ke kompostování vám pomáhají žížaly, které všechen tento odpad dokážou zpracovat a využít, tedy nemusíme nic z toho už vyhazovat. Dokonce zvládnou sníst i ruličky od toaletního papíru nebo čajové sáčky. Jo, a milují lógr od kafe.

Od té doby, co máme kompostér, jsme nevynesli koš na směsný odpad – jsou to už 2 týdny. Jako plus vám žížaly produkují jejich žížalí čaj, který je úžasným hnojivem.

Je to zase krok dál v tom, jak začít produkovat o něco méně odpadu.