“Čím víc dieta zakazuje, tím je nebezpečnější.” – rozhovor s Leou Vršeckou

Přemýšlela jsem, co dalšího by vás mohlo motivovat ke změně životního stylu. Neexistuje lepší motivace, než lidé, pro něž je zdravý životní styl samozřejmostí. Představuji vám Leu Vršeckou, vícemistryni ČR v bodyfitness, osobní trenérku, výživovou poradkyni a také maminku dvou dětí.

Leu Vršeckou jsem poznala osobně už před hezkou řádkou let. Tehdy jsem pravidelně navštěvovala jedno větší fitness centrum v Praze, kde působila, a využila jsem jejích služeb. Byla velice milá a profesionální. Proto jsem velmi ráda, že byla ochotná poskytnout mi rozhovor. Doufám, že vás bude bavit stejně jako mne a najdete v něm odpovědi i na vaše otázky.

Lea Vršecká

Lea je nejen sportovkyně tělem i duší. Je to také krásná a milá maminka dvou dětí.

TIP: Podívejte se i na osobní stránky Ley Vršecké.

Obsah článku:

Leo, ještě jednou vám děkuji za vás čas. Jak jste se vůbec dostala k fitness a zdravému životnímu stylu? Můžete říci, že to byla to láska na první pohled?

Já myslím, že ano. Můj táta hodně posiloval, dokonce měl doma udělanou takovou provizorní posilovnu. A já si tak místo s panenkami hrála s činkami. Na základní škole jsem sport příliš neřešila a jediné, čemu jsem se věnovala, bylo karate.

K fitness jsem se dostala až na vysoké škole. Chtěla jsem zapracovat na své postavě (nikdy jsem jako malá nebyla vyloženě štíhlá, měla jsem spíš postavu typu „krev a mléko“, jak se říká). Dalším důvodem byla snaha po škole trochu zrelaxovat a zapojit místo hlavy na chvíli tělo. Postupně se z toho stal koníček a nakonec láska na celý život.

Posilování mě naučilo spoustě věcí – řádu, trpělivosti, houževnatosti. Naučilo mě více rozumět svému tělu a dát na jeho varovné signály. Také jsem díky němu pochopila, že cílem není ani tak estetická stránka, ale zdraví a radost z pohybu.

 

Přiznávám, že mě to překvapuje a zároveň těší. Čekala jsem, že patříte k zapáleným návštěvnicím posiloven od dětských let. Kde se ve vás vzala chuť soutěžit v bodyfitness?

Vždycky, když se mi doma dostaly do ruky časopisy s tématikou kulturistiky, které táta pravidelně odebíral, obdivovala jsem tam tehdejší závodnice. V době, kdy jsem pak sama začala cvičit, a objevily se první výsledky, mi pár lidí řeklo, že bych to mohla zkusit se závody. Kromě toho se našli i tací, kteří se mi spíš smáli se slovy, že na to nemám.

A právě to pro mě byl impuls k tomu, abych jim dokázala, že se mýlí. Přihlásila jsem se tehdy na první závody, které byly určeny pro amatérky. Ty se mi podařilo vyhrát a já se rozhodla to zkusit na klasické soutěži pro již registrované závodníky.

 

Začala jste posilovat ze stejného důvodu jako většina žen a mužů – pro pěknou postavu. Jak posilování, cvičení a zdravý životní styl vnímáte nyní?

Když jsem s fitness začínala, byla u mě na prvním místě perfektní postava. Časem jsem pochopila, že to není vše, a že nejdůležitější je zdraví. Teď se více věnuji běžným klientům, méně závodníkům. Také svůj trénink jsem posunula směrem ke zdraví. Nesnažím se zvedat velké zátěže jako dříve, protože znám limity svého těla.

Rovněž role maminky mě posunula směrem k miminkům a malým dětem vůbec. U nich spatřuji základ všeho. Pokud jejich vývoj probíhá zejména v prvním roce tak, jak má, a rodiče s miminkem správně manipulují a stimulují ho, jsou  tyto děti lépe vybavené pro budoucí život. Jejich pohybové stereotypy budou správné a riziko vzniku zdravotních problémů v oblasti pohybového aparátu je mnohem nižší.

 

Znamená to, že svou pozornost nyní hodně věnujete dětem? Co konkrétního máte na mysli?

Mojí nejnovější aktivitou je práce s miminky do jednoho roku. Působím totiž také jako instruktorka psychomotorického vývoje dětí. Nevnímám to ale jako práci, spíš jako poslání. Sama jsem dvojnásobnou maminkou a mrzí mne, že informace, které mám nyní, jsem neměla, když se mi narodil první syn.

Tehdy existovaly pouze předporodní kurzy. Maminku nikdo nepřipravil na to, jak o miminko správně pečovat, jak ho správně držet, zvedat, nosit tak, aby to bylo v souladu s jeho psychomotorickým vývojem a později jej netrápily problémy jako vadné držení těla, bolesti zad, skolióza nebo třeba  problémy s učením a ADHD.

Do budoucna chystám soubor přednášek, který bude rozdělen na více částí. První bude určena ženám (i jejich partnerům), kterým se nedaří otěhotnět. Druhá bude zaměřena na těhotné ženy, které se dozví, jak správně cvičit, co jíst v těhotenství, a jak se připravit na období těsně po porodu (vhodné cviky v šestinedělí). Součástí kurzu bude také nácvik správné manipulace s miminkem.

Další část se bude týkat maminek po porodu. Dozví se kdy začít cvičit, jaké jsou vhodné cviky, jak se správně stravovat a jak se dostat zpět do kondice. Poslední přednáška bude určená miminkům a jejich psychomotorickému vývoji do jednoho roku. Maminky se zde dozví, jak miminko správně nosit, pečovat o něj, jak ho stimulovat k tomu, aby se správně vyvíjelo.

Lea Vršecká

Šťastné a spokojené maminky žiji zdravě

 

Vaše plány jsou úžasné. Věřím, že spousta našich čtenářek bude nadšená. Teď trochu přehodíme výhybku a zaměříme se na výživu a různé diety. Mezi hodně oblíbené patří proteinová nebo nízkosacharidová dieta. Jak na tuto relativně přísnou dietu pohlížíte z pozice odbornice na výživu?

Nízkosacharidovou dietu bych určitě nedoporučila každému. Je pravda, že hodně lidí po ní rychle hubne, ale obvykle se po nějaké době od ukončení této diety dostaví jo-jo efekt. Navíc naše tělo sacharidy potřebuje.

V případě jejich restrikce sice organismus dokáže využít ostatní živiny jako zdroj energie, ale za cenu vzniku pro tělo nevhodných odpadních látek. Při vysoké koncentraci těchto tzv. ketolátek může dokonce dojít k narušení acidobazické rovnováhy.

 

Když už jsem u těch bílkovin, které preferujete vy? Živočišné nebo rostlinné? A co říkáte na bílkoviny “v prášku”?

Živočišné bílkoviny mají tu výhodu, že jsou plnohodnotné a obsahují celé spektrum esenciálních aminokyselin. Ovšem vzhledem k tomu, že preferuji pestrost ve stravě, tak se snažím, aby byly v jídelníčku zastoupeny oboje. Za kvalitní zdroje bílkovin považuji kuřecí a krůtí maso v bio kvalitě, libové hovězí maso, králíka, některé ryby z volných chovů a vejce.

Proteinové nápoje bych doporučila všem, kdo chtějí nabrat svalovou hmotu, i těm, kteří se snaží o redukci hmotnosti. Záleží především na tom, jaký je jejich denní příjem bílkovin ze stravy. Pokud za mnou přijde někdo s tím, že chce pomocí cvičení zmírnit bolesti zad nebo jiné části pohybového aparátu a věnujeme se spíše zdravotnímu cvičení, tak v tomto případě mi konzumace tohoto přípravku připadá zbytečná (samozřejmě neplatí to vždy).

 

Hodně žen, ale i mužů se snaží zhubnout co nejrychleji. Zkouší spousty diet, prášků a výsledkem jsou přibývající kila. Jaký chyb se podle vás lidé dopouští nejčastěji?

Podle mého názoru se lidé hodně nechávají strhnout médii a celebritami. Často zkouší různé zázračné diety. Výsledek je ten, že jsou lehčí, ale spíše o pár tisíc korun a ve finále, pokud se jim nějaké to kilo podaří shodit, tak ho opět naberou (někdy i víc).

Velkou chybou, se kterou se také setkávám, a to hlavně u žen, je to, že se v jídle přespříliš omezují. A to až tak, že jejich energetický příjem klesne pod hodnotu bazálního metabolismu. Často za mnou pak chodí s tím, že skoro nic nejí a přesto se jim nedaří zhubnout. Některé dokonce i tloustnou.

Nejtěžší je jim pak vysvětlit, že musí začít jíst víc. Mají v sobě zakódovaný strach, že o to víc pak přiberou. Přitom navýšení energetického příjmu nad bazální metabolismus v jejich případě zrychlí látkovou výměnu, a to následně vede k redukci nadbytečných kilogramů. Samozřejmě ideální je to v kombinaci s pravidelným cvičením.

 

Takže diety příliš nedoporučujete? Hodně se zdůrazňuje pravidelnost a zdravá snídaně jako základ dne. Co si myslíte vy?

Čím je nějaká dieta (výživový styl) restriktivnější a čím více toho zakazuje, tím je nebezpečnější. Člověku daleko více hrozí nedostatek některých potřebných látek.

Proto všechny své klienty učím hlavně pestrosti a pravidelnosti. Pravidelná strava je jeden ze základních bodů, které je třeba dodržovat, pokud se sebou chce člověk něco dělat. Ovšem pro hodně lidí je to výzva a musí se to teprve naučit.  

Často totiž slýchám, jak lidé nemají díky pracovnímu vytížení na jídlo dostatečný prostor a čas. Podle mého názoru je to ale často spíše o prioritách a o rozvržení času. Když si s klienty sednu a podíváme se na to více do hloubky, tak ten kdo chce, dokáže svůj denní režim upravit tak, aby měl na jídlo čas. Kdo nechce a není o tom vnitřně přesvědčený, se bude vymlouvat i nadále.

Sama si nedokážu představit, že bych den začala bez kvalitní snídaně. Ovšem ze své praxe znám dost lidí, kteří nesnídají. S některým se dá dobře pracovat. U lidí, kteří nebyli zvyklí snídat nikdy, je situace horší. Ti vyžadují pomalou a postupnou změnu stravovacích návyků. U těchto osob totiž často dochází k dohánění energetického deficitu z rána ve večerních hodinách, což není žádoucí.

Lea Vršecká

“Strava a pohyb jsou jako propojené nádoby. Jedno bez druhého nefunguje”, říká Lea.

 

Nejlepší je tedy zdravý rozum, pestrý a vyvážený jídelníček a pravidelný pohyb. Bát se nemusíte ani občasného hřešení, že Leo?

Občas mám chuť na něco dobrého (třeba zmrzlinu nebo kousek čokolády), a nemám problém si to dopřát v přiměřeném množství a jednou za čas. Určitě je to lepší varianta, než si říct, že odteď už si do konce života nikdy nic sladkého nedám.

Takový člověk ve svém počínání jednoho dne s velkou pravděpodobností selže. Pak to končí tím, že sní vše, co mu přijde pod ruku, následují výčitky svědomí a vzniká tak začarovaný kruh. Mlsat se dá i zdravě. Já jsem si poslední dobou oblíbila proteinový pudink, na který si dávám horké maliny.

 

To bychom měli jídelníček. Vy jste ale především osobní trenérka. Proč by vůbec měli lidé cvičit, případně posilovat?

Člověk byl stvořen k pohybu, nikoli ke statickým pozicím, jakými je dlouhodobé sezení nebo stání. Pravidelný pohyb pomáhá k tomu, aby naše tělo správně fungovalo, aby nedocházelo k oslabování nebo zkracování určitých svalových partií, následkem čehož může být vadné držení těla. Pohyb je také skvělou prevencí před mnoha civilizačními chorobami včetně nadváhy a obezity.

Nemusí jít hned o posilování, byť je to moje srdeční záležitost. Primárně jde o to, aby se člověk více hýbal. Jestli to bude formou svižných procházek nebo cvičením ve fitku, už není důležité. Pokud jde o úpravu hmotnosti, nejvíce se osvědčila kombinace posilování a aerobních aktivit. Díky silovému tréninku dojde k tvarování postavy a aerobní cvičení pomáhá v kombinaci se správnou stravou odbourat přebytečný tuk.

Jediné, čeho nejsem moc zastáncem, jsou jednostranné sporty jako tenis, florbal nebo hokej. V případě, že se člověk pro některý z těchto sportů rozhodne, měl by k tomu mít i vhodně sestavený kompenzační trénink, aby nedocházelo k přetěžování jedné části těla.

TIP: Seřadili jsme seznam 10 cvičebních pomůcek na doma

 

 

 

fitnesska Lea Vršecká

Posilování lehko přeroste v životní lásku

 

Poskytujete mi vyčerpávající odpovědi. Děkuji za to. Hodně se vás určitě ptají i klienti. Co jim odpovídáte na otázky, jak často by měli cvičit a kdy konečně uvidí první výsledky? 

Hodně lidí, kteří se rozhodnou se sebou něco udělat, mají najednou pocit, že to musí udělat hned, a že čím více budou cvičit, tím lepší budou mít výsledky. Do té doby ale prakticky necvičili a najednou přijdou do fitka a trénují klidně i 5-6 x týdně. Neuvědomují si, že pro tělo je to šok. Organismus si na zátěž musí zvyknout. Všem začátečníkům doporučuji začít s cvičením 2x-3x týdně. Tělo totiž potřebuje čas na regeneraci.

První výsledky se obvykle dostaví po měsíci. Vždy na to své klienty připravuji. Říkám jim, aby si hned druhý den po prvním tréninku nestoupali na váhu s vidinou váhového úbytku, ale byli trpěliví. Pokud kromě cvičení upravujeme i jídelníček, tak se občas i stane, že váha zpočátku i mírně stoupne (zejména u těch, kteří doposud jedli málo). Organismu chvíli trvá než si přivykne na nové podmínky.

 

Vnímáte i nějaké negativa týkající se posilování?

I posilování a fitness má svá negativa. V poslední době se častěji setkávám se dvěma extrémy. Prvním z nich jsou lidé, kteří o sebe vůbec nedbají, necvičí a stravují se špatně. Druhým extrémem jsou lidé, kteří cvičí příliš.

Znám spousty mladých dívek, které tráví cvičením 2 hodiny denně a jí velmi omezenou stravu. Vzorem jim jsou různé celebrity nebo blogerky. Zde už se může jednat o psychický problém související se závislostí na cvičení a poruchami příjmu potravy.

Podobně jsou na tom mladí kluci, kteří chtějí mít co nejvíc svalové hmoty, a to nejlépe v co nejkratším čase a bez většího úsilí. Ti pak zase často k dosažení svých cílů zneužívají anabolické steroidy a jiné další zakázané látky.

 

Naprosto s vámi souhlasím. Naše čtenářky určitě budou zajímat vaše finty na problematické partie. Prozradíte nám na závěr, co radíte svým klientkám?

Snažím se na ně klást v tréninku větší důraz oproti ostatním partiím a obvykle je zařazuji hned v úvodu hodiny, dokud je na ně ještě dost síly. Problémové partie je taky třeba neustále něčím šokovat, vymýšlet na ně nové a nové kombinace, aby nedošlo ke stagnaci. Často proto pracuji i s různými supersériemi.

ZAMĚŘUJETE SE NA PROBLÉMOVÉ PARTIE? 

 

Leo, moc vám děkuji za váš čas a vyčerpávající odpovědi. Za náš celý tým vám od srdce přejeme, aby se vám dařilo a to zejména při práci s nejmenšími. Josu totiž naše budoucnost.

Chcete být jako Lea? Začněte žít zdravěji nebo si nechte poradit přímo od ní

 

DÁLE ČTĚTE: Inspirativní rozhovor o cvičení a hubnutí s Maruškou Hlouškovou z Rutina.cz. 

“Čím víc dieta zakazuje, tím je nebezpečnější.” – rozhovor s Leou Vršeckou
5 (100%) 2 hlasov

Zanechte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.