„Mamka ze mě chtěla mít roztomilou holčičku v růžových šatičkách,” rozhovor s Pavlou z ARENY Pavly Kladivové

Když jsem byla malá, bylo to roztomilé. Teď, když jsem trochu povyrostla, to možná působí infantilně, ale má rodina je na to prostě zvyklá. Brácha mě tak automaticky představuje 🙂

Všechny další sporty už jsem si vybírala sama. Byla jsem hyperaktivní dítě a chtěla zkusit všechno, takže jsem v mém rodném Kladně oběhala snad všechny sportovní kroužky, které tehdy existovaly.

Něco mi vydrželo dlouho, něco jsem zkusila a rychle opustila. Paradoxně mě nejvíce bavily sporty, které mi nešly a neměla jsem pro ně žádné dispozice. To mi vlastně zůstalo dodnes.

K tanci mě to táhlo vždy, ale pro mě to není sport. Nedávno jsem vážně uvažovala, že bych začala chodit do nějakého tanečního kurzu.

Jinak jsem zkoušela ledacos. Mám za sebou sportovní gymnázium a tam jsme v rámci výuky zkoušeli kde co. Vždy mě ale více lákaly individuální než kolektivní sporty. Lezla jsem po horách, tahala bob, na balkoně mám kolo a kajak. V tomto směru jsem pro každou „špatnost.“

Co mě nikdy nelákalo, byly kupodivu bojové sporty. Cesta k nim mi trvala nejdéle. Začala jsem až ve 31 letech.

Jenže já sportovala. Na rozdíl od všech těch zaměstnání jsem vždy věděla a nikdy jsem o tom nepochybovala, že chci být ve sportu nejlepší (v jakémkoli, který jsem kdy dělala).

Nakonec jsem místo medicíny šla na chemárnu (VŠCHT). Přišlo mi to jako nejpříbuznější obor, který lze skloubit s profi sportem. Studovala jsem léčiva a ne, nebyla to dobrá volba, protože náročnost studia tohoto oboru byla velmi podobná medicíně 🙂

Jak jsem říkala, sportuji od malička a celý můj život se točí kolem sportu. Chtěla jsem tu spoustu věcí, které jsem se naučila, předat dál. Už tehdy jsem měla více zkušeností než spousta dnešních trenérů. Možná to zní povýšeně, ale trenérský kurz z vás dobrého trenéra neudělá. Jsou to roky zkušeností.

V rámci školy jsem musela absolvovat kromě přednášek také mnoho laboratorních cvičení. Pak samozřejmě zkoušky, zápočty, testy atd. Na státnice jsem měla domluvený speciální termín, protože při tom oficiálním jsem závodila na univerziádě v Číně.

Vzpírání jsem milovala, těšila jsem se na každý jeden trénink. Skončila jsem v roce 2013 v době, kdy jsem byla na vrcholu. S bojovými sporty jsem začala zhruba před 3 lety.

Jinak jsem sportů vystřídala opravdu hodně. Na gymplu jsem se věnovala atletice, to byla a stále je má velká láska. Pak samozřejmě silový trojboj, kde jsem vyhrála ME i MS, vzpírání – ELEIKO Grand Prix 2×1.místo, účast na ME (nejlépe 7.místo), MS, univerziáda. Reprezentovala jsem i v crossfitu.

V bojových sportech jsem v roce 2018 vyhrála ME v K1 organizace WKU, 2. MS hand to hand fighting. Mám za sebou opravdu mnoho závodů a zápasů, už si ani na všechno nevzpomenu.

Za největší úspěch považuji to, že po 25 letech vrcholového sportu závodím a zápasím. Jsem šťastná, že mi zdraví slouží. Ťuky ťuk 🙂

Jenomže já projdu kolem činky a už mi rostou svaly. Nelíbilo se mi být velká, v síle jsem ale našla zalíbení. Je to vlastně prima, když víte, že zvednete stále víc. Tak jsem zvedala víc a víc, a to mně docela bavilo. K bojovým sportům jsem ale nikdy netíhla. Pak jsem jednou zkusila bouchat do lap (tj. bloky používající se pro nácvik úderů a kopů) a strašně mě to pohltilo.

Díky Bohu, že ta doba je pryč. Někomu to může připadat báječné, protože jsem to neměla daleko do práce, ale ve skutečnosti to bylo peklo. Nestíhala jsem trénovat, jen jsem od otevření oka ráno do padnutí do komatu v noci jela jak motorová myš.

Crossfit je pouze značka, brand z USA a „amíci“to prostě umí. Nasází do toho spoustu peněz a udělají z toho byznys.

U nás už to jelo dávno předtím. Sokolové se ale nepotřebovali porovnávat, prostě se hýbali a jak říkáte – všeobecně rozvíjeli. Nepotřebovali k tomu předražené oblečky s cool brandem. Házeli bulinami (dnes kettlebell), skákali přes bedny, hráli míčové hry, zvládali základy gymnastiky i posilování. Myslím, že to byla krásná doba.

Člověk, který má trenérskou licenci, pro mě není trenér. Papír z člověka dobrého trenéra neudělá. Pro mě je důležitý přístup k lidem. Pokud jde o technické záležitosti, tak když chce a má cit, naučí se všechno. Ta lidskost, ta tam buď je nebo není.

Dobrý trenér by měl lidi posouvat, dělat je lepšími. Jde o proces. Pokud vám někdo slíbí zázraky, neberte ho vážně. Pokud vás trenér na první hodině zničí, neví, co dělá.

Správný trenér vás naučí správně dýchat, zjistí, jakou máte mobilitu, dysbalance a asymetrie a podle toho nastaví program.

Silové a kondiční tréninky si většinou řeším sama, nicméně i na kondici je super jít v partě. Sám se člověk nikdy tolik nevyhecuje. Také chodím na veřejné tréninky do Kladna do SKS (tj. centrum bojových sportů) a v Praze k Andrému Reindersovi.

Mám několik stálých sparingů, s nimiž trénuji a několik trenérů, se kterými spolupracuji (na box, na zem, na komplexní lapy atd.). Nejrychlejší cestou, jak se zlepšovat, je chodit dřít na individuální tréninky. Je to sice finančně náročnější, ale v tréninku jeden na jednoho je prostě progres nejrychlejší.

Mám kolem sebe spoustu báječných lidí, kteří mi pomáhají, a já jim za to děkuji. Bez nich by to prostě nešlo.

Neexistuje univerzální strava vyhovující všem. Každý jsme jiný a musíme hledat.

Vše, co sníme, nás ovlivní a naopak. Většina věcí související s tělem lze ovlivnit jídlem. Nejen váha, ale také energie, spánek a nemoci.

Osobně kladu důraz na kvalitu. Složení jídelníčku se mění podle fáze přípravy, ve které se nacházím. Vždy ale pracuji se základními potravinami, žádná chemie. V tomto směru mi velmi pomáhá Kuba Přibyl.

Jezdím na zahraniční kempy. Když jedu ven, je to vždy spojené s trénováním. Miluju přírodu. Když jsem v Praze, strašně mi chybí hory, voda… Dříve jsem jezdila na roadtripy, které patří k mým nejlepším životním zážitkům.

Základní chyba je, že se to vůbec rozlišuje. Cvičení by mělo rozvíjet komplexně. Nikdy byste neměli vynechávat nějakou partii a jinou preferovat. Ženy by se neměly bát činek a muži by měli dbát i o své srdce a nevynechávat kondiční části cvičení.

Několik základních a všeobecně použitelných rad určitě najdeme. Určitě se hodně zaměřte na kvalitní jídlo. Chápu, že je těžké se v tom zorientovat. Spěte, nestresujte se, dělejte věci, co vás baví a naplňují.

Cvičte, buďte kreativní a užívejte si při cvičení zábavu. Pokud se musíte do něčeho nutit, nikdy to nebude mít ten správný výsledek. Zkoušejte a experimentujte. Najděte si to, co vyhovuje právě vám, nikoliv vaší sousedce či kolegyni v práci 😉