„Mamka ze mě chtěla mít roztomilou holčičku v růžových šatičkách,” rozhovor s Pavlou z ARENY Pavly Kladivové

Upřímně obdivuji silné osobnosti, které mají jasný cíl, daří se jim ho dosáhnout, a dokonce ještě vyšperkovat. Povídání s nimi jsou inspirativní a motivující. Pavla “Kulíšek” Kladivová je jednou z nich.

V dobách, kdy jako malý hyperaktivní capart obíhala sportovní kroužky v Kladně, si asi těžko sama sebe představovala jako profesionální sportovkyni, úspěšnou trenérku a majitelku moderních tělocvičen.

V momentě, když jsem dostala nabídku na rozhovor s touto úžasnou mladou ženou, jsem neváhala a obratem ji přijala. Pavla je vášnivá sportovkyně tělem i duší a velký dříč. Svůj profesní život zasvětila předávání znalostí a zkušeností dál, což je mi velice sympatické.

Nebyla to jednoduchá cesta a práce trenérky, recepční, uklízečky, účetní i údržbáře v jednom v první letech ARENY ji jistě stálo mnoho sil. Díky bohu, že se nevzdala a vydržela to 🙂

rozhovor s Pavlou Kladivovou z ARENA

 

Obsah článku:

Dobrý den, Pavlo, první otázka bude na tělo. Jste mistryně v silovém trojboji, ve vzpírání, zvedání kamene a bojujete v MMA. Proč se vám říká Kulíšku?

Já vždycky říkám, že jsem se s tím narodila. Říkají mi tak od malička. Asi první s tím začala babička.

Když jsem byla malá, bylo to roztomilé. Teď, když jsem trochu povyrostla, to možná působí infantilně, ale má rodina je na to prostě zvyklá. Brácha mě tak automaticky představuje 🙂

 

Sportujete od dětství. Kdo vás ke sportu vedl a kdo vybíral sporty? Rodiče nebo jste si už od malička diktovala své zájmy?

Mě vlastně ke sportu nikdo nevedl. Já jsem si to vydobyla sama. Jako prcka mě dali na balet. Mamka ze mě chtěla mít roztomilou holčičku v růžových šatičkách. Časem se to trochu zvrhlo, ale v duši jsem stále stejně ženská.

Všechny další sporty už jsem si vybírala sama. Byla jsem hyperaktivní dítě a chtěla zkusit všechno, takže jsem v mém rodném Kladně oběhala snad všechny sportovní kroužky, které tehdy existovaly.

Něco mi vydrželo dlouho, něco jsem zkusila a rychle opustila. Paradoxně mě nejvíce bavily sporty, které mi nešly a neměla jsem pro ně žádné dispozice. To mi vlastně zůstalo dodnes.

Pavla “Kulíšek” Kladivová

Pavla by si zasloužila i přezdívku “Smíšek” 🙂

 

Kdy jste si řekla, že balet není to pravé pro vás?

Já jsem si to neřekla, oni mi ten kroužek zrušili. Na balet jsem vlohy měla. Jsem z umělecké rodiny, hrála jsem 11 let na housle, mám dobrý sluch a rytmus. Také jsem hypermobilní, takže by to asi šlo.

K tanci mě to táhlo vždy, ale pro mě to není sport. Nedávno jsem vážně uvažovala, že bych začala chodit do nějakého tanečního kurzu.

Jinak jsem zkoušela ledacos. Mám za sebou sportovní gymnázium a tam jsme v rámci výuky zkoušeli kde co. Vždy mě ale více lákaly individuální než kolektivní sporty. Lezla jsem po horách, tahala bob, na balkoně mám kolo a kajak. V tomto směru jsem pro každou „špatnost.“

Co mě nikdy nelákalo, byly kupodivu bojové sporty. Cesta k nim mi trvala nejdéle. Začala jsem až ve 31 letech.

 

Vždy jste měla jasno, že budete pracovat jako sportovní trenér?

Jako malá jsem chtěla být veterinářka a později vojenským lékařem. Někde jsem zaslechla, že žen, co jezdí operovat do válečných zón, je málo. Přišlo mi to jako dobrá výzva.

Jenže já sportovala. Na rozdíl od všech těch zaměstnání jsem vždy věděla a nikdy jsem o tom nepochybovala, že chci být ve sportu nejlepší (v jakémkoli, který jsem kdy dělala).

Nakonec jsem místo medicíny šla na chemárnu (VŠCHT). Přišlo mi to jako nejpříbuznější obor, který lze skloubit s profi sportem. Studovala jsem léčiva a ne, nebyla to dobrá volba, protože náročnost studia tohoto oboru byla velmi podobná medicíně 🙂

 

Trenérský kurz jste si ale udělala už v 18 letech. Co vás k tomu vedlo?

Jako trenér jsem pracovat nechtěla, a to ani v době, kdy jsem si dělala trenérskou licenci. Já chtěla pomáhat lidem.

Jak jsem říkala, sportuji od malička a celý můj život se točí kolem sportu. Chtěla jsem tu spoustu věcí, které jsem se naučila, předat dál. Už tehdy jsem měla více zkušeností než spousta dnešních trenérů. Možná to zní povýšeně, ale trenérský kurz z vás dobrého trenéra neudělá. Jsou to roky zkušeností.

Pavla “Kulíšek” Kladivová

O Pavlíniných slovech o hypermobilitě nemá smysl pochybovat

 

Jaké to bylo skloubit profi sport nejprve se školou?

Skloubit profesionální sport se studiem na vysoké škole je těžké. Já byla na klasickém denním studiu a k tomu zaměstnanec Ministerstva Vnitra jako instruktor sportu.

V rámci školy jsem musela absolvovat kromě přednášek také mnoho laboratorních cvičení. Pak samozřejmě zkoušky, zápočty, testy atd. Na státnice jsem měla domluvený speciální termín, protože při tom oficiálním jsem závodila na univerziádě v Číně.

 

Kdy jste začala s profesionálním sportem? Jakých úspěchů si vážíte nejvíce?

Profesionálně jsem dělala pouze vzpírání a bojové sporty. Jako vzpěrač jsem byla zaměstnaná pod Ministerstvem Vnitra a trénovala na Olympu v Praze. Vydržela jsem tam sedm let.

Vzpírání jsem milovala, těšila jsem se na každý jeden trénink. Skončila jsem v roce 2013 v době, kdy jsem byla na vrcholu. S bojovými sporty jsem začala zhruba před 3 lety.

Jinak jsem sportů vystřídala opravdu hodně. Na gymplu jsem se věnovala atletice, to byla a stále je má velká láska. Pak samozřejmě silový trojboj, kde jsem vyhrála ME i MS, vzpírání – ELEIKO Grand Prix 2×1.místo, účast na ME (nejlépe 7.místo), MS, univerziáda. Reprezentovala jsem i v crossfitu.

V bojových sportech jsem v roce 2018 vyhrála ME v K1 organizace WKU, 2. MS hand to hand fighting. Mám za sebou opravdu mnoho závodů a zápasů, už si ani na všechno nevzpomenu.

Za největší úspěch považuji to, že po 25 letech vrcholového sportu závodím a zápasím. Jsem šťastná, že mi zdraví slouží. Ťuky ťuk 🙂

 

Začínala jste s baletem, poté jste se věnovala silovému trojboji a vzpírání, dnes jste zápasnice. To je opravdu zajímavý vývoj…

Mě to ve skutečnosti k činkám nikdy moc netáhlo. Jsem v duši holčička a nikdy jsem nechtěla být nakorbená, ani svalnatá. Vždy jsem si přála být drobná.

Jenomže já projdu kolem činky a už mi rostou svaly. Nelíbilo se mi být velká, v síle jsem ale našla zalíbení. Je to vlastně prima, když víte, že zvednete stále víc. Tak jsem zvedala víc a víc, a to mně docela bavilo. K bojovým sportům jsem ale nikdy netíhla. Pak jsem jednou zkusila bouchat do lap (tj. bloky používající se pro nácvik úderů a kopů) a strašně mě to pohltilo.

Pavla “Kulíšek” Kladivová

Zápasnice v akci

 

Mimo to jste majitelkou tří poboček tělocvičen ARENA. Začátky v jedné osobě byly asi hodně krušné…

Začátky byly opravdu krušné, měla jsem v gymu na starost opravdu všechno od baru, přes veškeré tréninky, až po údržbářské a úklidové práce. Po čase jsem to přestala zvládat, málem mě trefilo.

Díky Bohu, že ta doba je pryč. Někomu to může připadat báječné, protože jsem to neměla daleko do práce, ale ve skutečnosti to bylo peklo. Nestíhala jsem trénovat, jen jsem od otevření oka ráno do padnutí do komatu v noci jela jak motorová myš.

 

Nepatříte mezi klasické posilovny vybavené posilovacími stroji s činkami. Jste spíše tělocvična nabízející dnes velmi oblíbené funkční tréninky a crossfity kladoucí důraz na všestranný rozvoj. Jak to ale bylo v roce 2013?

Už tehdy byl crossfit na vzestupu, ale zdaleka to nebylo tam, kde dnes. Můj osobní názor je, že všestranný rozvoj sem nepřivedl crossfit, ale dávno před ním Miroslav Tyrš a Sokol.

Crossfit je pouze značka, brand z USA a „amíci“to prostě umí. Nasází do toho spoustu peněz a udělají z toho byznys.

U nás už to jelo dávno předtím. Sokolové se ale nepotřebovali porovnávat, prostě se hýbali a jak říkáte – všeobecně rozvíjeli. Nepotřebovali k tomu předražené oblečky s cool brandem. Házeli bulinami (dnes kettlebell), skákali přes bedny, hráli míčové hry, zvládali základy gymnastiky i posilování. Myslím, že to byla krásná doba.

 

Dnes už si své trenéry vybíráte sama. Jak by podle vás měl vypadat dobrý trenér, jak by se měl ke svým klientům chovat a naopak, jak by se trenér nikdy neměl chovat?

Trenéry si vybírám velmi pečlivě. Každý, kdo u nás učí, musí absolvovat výukové kolečko. Nejprve pracují jako asistenti a teprve když se osvědčí, je pouštím suplovat. Stálé hodiny u nás dostanou ale jen ti nejlepší.

Člověk, který má trenérskou licenci, pro mě není trenér. Papír z člověka dobrého trenéra neudělá. Pro mě je důležitý přístup k lidem. Pokud jde o technické záležitosti, tak když chce a má cit, naučí se všechno. Ta lidskost, ta tam buď je nebo není.

Dobrý trenér by měl lidi posouvat, dělat je lepšími. Jde o proces. Pokud vám někdo slíbí zázraky, neberte ho vážně. Pokud vás trenér na první hodině zničí, neví, co dělá.

Správný trenér vás naučí správně dýchat, zjistí, jakou máte mobilitu, dysbalance a asymetrie a podle toho nastaví program.

 

Když jsme u toho trénování, jak vypadá váš osobní trénink? Trénujete se sama nebo také využíváte služeb trenérů?

Trénuji 2-3x denně, šest dní v týdnu. Každý trénink je jiný. Některé absolvuji sama, k jiným potřebuji parťáka.

Silové a kondiční tréninky si většinou řeším sama, nicméně i na kondici je super jít v partě. Sám se člověk nikdy tolik nevyhecuje. Také chodím na veřejné tréninky do Kladna do SKS (tj. centrum bojových sportů) a v Praze k Andrému Reindersovi.

Mám několik stálých sparingů, s nimiž trénuji a několik trenérů, se kterými spolupracuji (na box, na zem, na komplexní lapy atd.). Nejrychlejší cestou, jak se zlepšovat, je chodit dřít na individuální tréninky. Je to sice finančně náročnější, ale v tréninku jeden na jednoho je prostě progres nejrychlejší.

Mám kolem sebe spoustu báječných lidí, kteří mi pomáhají, a já jim za to děkuji. Bez nich by to prostě nešlo.

 

Na co nesmíme zapomenout je stravování. Pro některé představuje jídlo polovinu úspěchu, jiní mu přikládají ještě větší váhu. Jak se na to díváte vy?

Prostě si hlídám, co jím. Dělám to celý život. Posledních 15 let závodím ve sportech, kde jsou váhové kategorie, takže váhu musím sledovat. Kdyby to tak nebylo, asi by mě číslo na váze vůbec nezajímalo. Raději bych dala na dobrý pocit.

Neexistuje univerzální strava vyhovující všem. Každý jsme jiný a musíme hledat.

Vše, co sníme, nás ovlivní a naopak. Většina věcí související s tělem lze ovlivnit jídlem. Nejen váha, ale také energie, spánek a nemoci.

Osobně kladu důraz na kvalitu. Složení jídelníčku se mění podle fáze přípravy, ve které se nacházím. Vždy ale pracuji se základními potravinami, žádná chemie. V tomto směru mi velmi pomáhá Kuba Přibyl.

 

Trochu odbočíme od sportu. Co ale děláte, když nesportujete? Jak vypadá vaše normální dovolená?

Sport mi skutečně zabírá většinu času. Když zrovna nesportuju já, pomáhám jiným. Na dovolenou v tradičním pojetí by mě nikdo nedostal.

Jezdím na zahraniční kempy. Když jedu ven, je to vždy spojené s trénováním. Miluju přírodu. Když jsem v Praze, strašně mi chybí hory, voda… Dříve jsem jezdila na roadtripy, které patří k mým nejlepším životním zážitkům.

 

Na závěr bych od vás chtěla nějakou drobnou radu našim čtenářkám a čtenářům, kromě toho, že jim velmi rádi doporučíme navštívit vaši ARENU 🙂

Často poslouchám, že ženy chtějí shodit zadek a nohy, chlapi břicho. Jenže takhle to nefunguje.

Základní chyba je, že se to vůbec rozlišuje. Cvičení by mělo rozvíjet komplexně. Nikdy byste neměli vynechávat nějakou partii a jinou preferovat. Ženy by se neměly bát činek a muži by měli dbát i o své srdce a nevynechávat kondiční části cvičení.

Několik základních a všeobecně použitelných rad určitě najdeme. Určitě se hodně zaměřte na kvalitní jídlo. Chápu, že je těžké se v tom zorientovat. Spěte, nestresujte se, dělejte věci, co vás baví a naplňují.

Cvičte, buďte kreativní a užívejte si při cvičení zábavu. Pokud se musíte do něčeho nutit, nikdy to nebude mít ten správný výsledek. Zkoušejte a experimentujte. Najděte si to, co vyhovuje právě vám, nikoliv vaší sousedce či kolegyni v práci 😉

Aréna Pavly Kladivové

„Bavilo mě zvedat víc a víc,“ říká Pavla a my o tom rozhodně nepochybujeme 🙂 Naopak jí přejeme, aby se jí dařilo jako dosud. 

 

*Zdroj fotografie v náhledovém obrázku: drillathletics.cz

10 NEJOBLÍBENĚJŠÍCH SPORTŮ A HUBNOUCÍCH AKTIVIT

Ideální tepová frekvence pro nejrychlejší pálení tuků
Plavání a hubnutí – ve vodě zhubnete rychleji
Cvičení na doma – zhubněte i bez posiloven
Běh a hubnutí – s keckami proti kilogramům
Tabata – účinně lze zhubnout i za 4 minuty denně
Hubnutí a sex – dá se zhubnout i takto příjemně?
Nejlepší cvičení na hubnutí, které vás připraví o kila navíc
Hubnutí po porodu – 5 zaručených tipů pro mladé maminky
Chůze a hubnutí – mějte trpělivost a pravidelnost
7 aktivit, při kterých zaručeně zhubnete

7 NEJVYHLEDÁVANĚJŠÍCH LÉKŮ A DOPLŇKŮ NA HUBNUTÍ

TOP 3 nejlepší bezpečné diety, se kterými opravdu zhubnete - PÁLÍ TUKY
Adipex Retard – lék nebo devastace zdraví? - POUZE NA PŘEDPIS
Synefrin - BEZ POZITIVNÍCH ZKUŠENOSTÍ
Gurmar – OMEZUJE CHUŤ NA SLADKÉ
Slimax Forte – BEZ POZITIVNÍCH ÚČINKŮ
Lipoxal – 1000 Kč za křeče a pálení záhy
Blendea SUPERGREENS – měsíční testování - PODPORUJE METABOLISMUS

 

„Mamka ze mě chtěla mít roztomilou holčičku v růžových šatičkách,” rozhovor s Pavlou z ARENY Pavly Kladivové
5 (100%) 1 hlasov

Zanechte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.