“Jak jsem překonala strach jít poprvé do fitka,” vzpomíná redaktorka Jana Albrechtová

Článek na toto téma jsem chtěla napsat už hodně dlouho. Je to můj pravdivý příběh o tom, jak jsem začala chodit do posilovny, i když jsem se dlouhé roky bála. Možná stejně jako vy. Je to příběh o tom, jak se z pokusu a omylu stala srdeční záležitost.

poprvé ve fitku

 

Ten strach jít poprvé do posilovny

V březnu 2019 to budou tři roky, co jsem poprvé v životě vkročila do nějaké posilovny. Tehdy jsem měla hrozný strach. Moc jsem do fitka chtěla chodit už dávno, ale bála jsem se, že toto prostředí pro mě prostě není. Že se ztrapním, že nebudu vědět co a jak dělat, že na mě bude každý koukat, jak špatně cvičím, že když přijdu ke stroji, nebudu vědět co s ním.

Přijde vám to směšné? Věřím, že někomu ano, ale také věřím, že hodně takových mých minulých já se mezi vámi také najde. A teď? S výjimkou nemocí tam trávím čtyři dny v týdnu.

Jak tento ostych z posilovny překonat? Proč se rozhodně nebát? Třeba vás můj příběh nakopne. A to se s příchodem nového roku přece hodí.

 

Co když mezi ně nezapadnu?

Touha jít cvičit do posilovny mě držela dlouho a nejblíže mého bydliště mám Fitness Club Freedom v Hustopečích. Ještě před tím, než se tato posilovna přestěhovala do nových voňavých prostor, chodila jsem denně do práce a z práce okolo staré budovy, kde toto fitko sídlilo.

Z oken jsem slyšela něco jako tygří řev namakanců a řinčivé pády činek, tu a tam nějaké to hard core sprosté slovo a také jsem nesnášela ty pořvávající kluky z oken. Bože, co já bych dala za velké anonymní město s velkým anonymním fitkem!

jednoruční činky

Zkrátka, neuměla jsem si představit, že bych do této společnosti jen tak nakráčela a zapadla. Do společnosti takových sprostých, upocených, páchnoucích a tehdy dle mého soudu, ještě k tomu blbých, chlapů? Teď už vím, že to byly jen moje předsudky 🙂

Ne, o tom nešlo vážně ani uvažovat. Proto jsem hodně běhala a cvičila doma dlouhé hodiny na eliptickém trenažéru a rotopedu. Na těchto strojích jsem přečetla opravdu hodně knížek. Ujela jsem třeba 30 kilometrů najednou, ale žádné pokroky jsem po tak dlouhé době stereotypního cvičení už nevnímala. Ony také žádné už nebyly, mé tělo bylo na tuto zátěž zvyklé.

Běh jsem nenáviděla, ale také jsem dokázala po čase uběhnout 12 kilometrů jako nic. Tělo si i na běh zvyklo, jenomže já na běh ne. Abych hubnula, musela bych zvyšovat zátěž, ale to jsem si už neuměla představit. Po takovém výkonu jsem v noci nedokázala spát. Byl to začarovaný kruh, ve kterém si podávaly dveře nenávist k běhu a touha hubnout.

 

“Na cvičení ve fitku ještě nejsi připravená”

Pořád jsem se tedy v myšlenkách vracela zpět k tomu fitku. Pořád se mi v hlavě ozýval ten hlásek „Na cvičení ve fitku ještě nejsi připravená, měla bys zhubnout, začít doma posilovat a jít tam až s pekáčem buchet na břiše, jinak to nemá smysl. Budeš tam všem pro smích.“ Vážně jsem mu věřila. Téměř jsem nejedla a když ano, tak pouze ovoce a zeleninu. A výsledek? Hubená, ale tučná. Zkrátka skinny fat.

Pak jsem se dozvěděla, že se staví nová velká budova právě pro toto fitness centrum. V ten okamžik jsem věděla, že jakmile bude postavené, začnu tam chodit. Věděla jsem totiž, že podobný nápad bude mít přirozeně také více nových  lidí a já se tak mezi nimi ztratím.

Do roka bylo nové fitko s pompou otevřeno, já jsem si koupila nové legíny a tílko na cvičení ve velikosti XS a S. Namotivovala jsem na stejnou vlnu kamarádku a poprvé jsme do tělocvičny vstoupily.

STRAVOVACÍ TIP: Před i po tréninku vaše namožené svaly a klouby potřebují kvalitní bílkovinu.

Doporučujeme českou směs rostlinných proteinů Blendea SUPERPROTEIN, která nejenom vyživí unavené tělo po výkonu, ale zlepší kvalitu pleti, vlasů i nehtů.

Mrkněte na podrobné účinky, nebo si SUPERPROTEIN hned objednejte. Do 2 dnů je u vás.

Blendea SUPERPROTEIN

Co si musíte ujasnit před první návštěvou fitka?

  • Jaké jsou vaše cíle?
  • Co očekáváte, že vám cvičení ve fitku přinese?
  • Máte nějaké zdravotní problémy? Např. bolest zad, kolene apod. Pokud ano, měli byste se o stylu cvičení poradit s odborníkem

A já? Já jsem měla jasno. Neměla jsem žádné zdravotní problémy a mou touhu bylo vypadat i bez legín vysoko vytažených přitažlivě. Chtěla jsem tedy hubnout a zpevnit postavu.

redaktorka a sportovkyně Jana Albrechtová

Jen abyste měli představu, jak jsem tehdy vypadala.

 

Běžecký pás jako bezpečné útočiště všech začátečníků

Kam vedly naše první kroky? Tam, jako první kroky téměř každého ostýchavého nováčka. Na běžecký pás. Běžecký pás, eliptický trenažér anebo rotoped jsou takovými strategickými místy všech stydlivých začátečníků. Takový domeček, útočiště, kde jsou v bezpečí. Na těchto strojích nic nepokazí, prostě jedou na kole, běží anebo chodí a přitom koukají po tělocvičně a dívají se, „jak se to správně dělá“.

Jana Albrechtová na běžícím páse

Běžící pás představuje pro začátečníky ve fitku “bezpečný a nenápadný prostor”

 

Někteří začátečníci z těchto kardio přístrojů slezou dolů a jdou zkusit cvičit, ale někteří, jako by byli zakletí a nikdy tato místa neopustí. A to je škoda. Já jsem zakletá být nechtěla a moc dobře jsem věděla, že pokud chci zpevnit postavu, musím cvičit s těžkými váhami.

Pro mě v překladu to znamenalo jít na stroje. Jenomže jsem v té době nevěděla, kde se co nastavuje, jak se na to leze a jak se to správně dělá. Pořád jsem měla pocit, že se na mě někdo bude dívat a bude se třeba smát, že si neumím nastavit stroj na mou výšku.

 

“Slečny, potřebujete poradit?”

Cviky typu předkopávání a zakopávání byly celkem jasné, také jsme tam strávily hodně času. Jasné mi také připadalo cvičení na stroji jménem Hack Squat, kterému se alespoň u nás říká „haken“.

Cvičení na tomto stroji však snadné nebylo. Po pár dřepech na hacken squat ke mně přistoupil vysmátý kluk a posměšně povídá: „Slečny, chcete poradit, jak se na tom cvičí?“ Poradil mi, že mám rozkročit víc nohy a odešel, kroutíc hlavou a s posměškem na rtech.

V ten moment jsem si říkala „tak přesně kvůli takovým jsem sem chodit nechtěla“. Ze stroje jsem slezla a šla jsem do bezpečného útočiště na běžecký pás.

 

Tak jsem to zkusila s trenérkou

Ale nevzala jsem se, zaplatila jsem si hodinu s trenérkou. Razítko na jejím trenérském certifikátu nebylo ještě zaschlé, a tak také ten trénink vypadal. Myslela jsem si, že mě na strojích naučí, vysvětlí, jak při cvičení dýchat. Zkrátka jsem si myslela, že mě naučí technice.

Jenomže to vypadalo tak, že mě na prvních 10 minut postavila na pás, navolila mi rychlost a povídala si vedle s kamarádkou. Už v ten moment jsem si začala připadat tak trochu jako idiot. Poté přede mě postavila bednu a řekla vyskoč na ni a ukázala mi, jak ona umí na ni vyskočit. Já jsem na ni tedy s obrovským strachem vyskočila a pak znovu několikrát. Ale hrozně jsem se bála. Neznala jsem techniku a ona mi ji nedokázala vysvětlit.

Opět jsem si připadala jako poleno, a to jsem v tělocviku bývala dobrá! Za tuto hodinu mě však dokázala zničit tak, že jsem prvních 5 dnů skutečně nemohla vyjít schody. Tak nějak jsem v podvědomí cítila, že by to tak být nemělo.

Cítila jsem se hodně špatně, ale vzdát jsem to nechtěla. Hodila jsem všechny lidi okolo ve fitku za hlavu a šla cvičit sama. Mimochodem, pokud přemýšlíte, co se stalo s kamarádkou, tak ta odpadla asi po měsíci. Sparing kamarádek jsem za tu dobu vystřídala několik. Odpadly všechny, jenom já jsem vydržela. Nakonec jsem zjistila, že se mi mnohem lépe cvičí samotné a dnes už nikoho k sobě na cvičení „nepřibírám“.

 

Nebudu vypadat jako chlap, když budu zvedat těžké váhy?

Do posilovny jsem nechodila jen tak bezmyšlenkovitě, ale hledala jsem na internetu, jak cvičit, abych dokázala naplnit můj cíl. Tedy zpevnit postavu a zhubnout tuk. Nebylo to běhání, jak jsem si kdysi dávno myslela, ale těžké váhy.

Samozřejmě, že se mi tehdy v hlavě honily otázky typu:

  • Nebudu vypadat jak kulturistka?
  • Nebudu vypadat jak mužatka?
  • Jak toto mohou těžké váhy dokázat?

Ale co jsem mohla ztratit? Prostě jsem to zkusila. Tehdy na mě velmi motivačně fungovalo video s ruským vzpěračem Dimiry Klokovem, když cvičil na tabatu.

 

Je to obrovský chlap s obrovskou sílou a já s touto hudbou v uších a jeho cviky v paměti cvičila podobným stylem. Podobným, ne stejným. Takový člověk má jinou stavbu těla a jak sám ve videu říká, není to pro něj silový trénink, ale kardio. Abych to zkrátila, mě z toho hrozně bolela bedra. S tímto druhem tréninku jsem tedy brzy přestala a začala dělat dřepy a mrtvé tahy. Pomalu a s rozvahou.

Zadek se mi začal zpevňovat, stehna nabývala na objemu a zanedlouho jsem byla schopna udělat jak dřep, tak mrtvý tah se 60 kg (je to nepoměr, na mrtvý tah byste měli zvednout vždy více). Jenomže jakmile jsem se dostala za tuto hranici, začala mě opět bolet bedra.

výsledky Jany Albrechtové

Moje změny na sebe nenechaly dlouho čekat

 

Tehdy jsem si řekla, že dám ještě jednu poslední šanci trenérovi. Tentokrát jsem už ale věděla, co chci – naučit se techniku mrtvých tahů a dřepů. Na toto tam byl jediný člověk, Jaroslav Stehlík. V té době jsem se už nestyděla, a proto mi nevadilo vzít si hodinu s chlapem.

Výsledek? Naučil mě to. A nejen to, ale také jak cvičit s kettlebellem, jak dělat bench anebo jak se správně protahovat. Od té doby mě bolavá bedra netrápila.

Najednou jsem zcela úplně opustila svět strojů. Důvod, proč jsem do fitka vlastně přišla. To, po čem jsem ze začátku toužila. Opravdu jsem dva a půl roku nepoužila jakýkoli posilovací stroj.

Můj fitness život se teď točí okolo olympijské osy, kettlebellů a jednoruček. Žádné stroje. Žádné běžecké pásy a eliptické trenažéry.

 

A na co jsem tedy za tu dobu přišla?

Lidi ve fitku vážně nejsou pro to, aby sledovali nováčky a posmívali se jim, že to neumí. Nejsou tam ani od toho, aby se znechuceně dívali na lidi s nadváhou. Většině je to jedno, někteří vám budou tiše ve vaší snaze zhubnout držet palce, další vás podpoří dobrým slovem a ten zbytek?

Je možné, že se bude tvářit znechuceně, ale to bývá opravdu mizivé procento, se kterým se stejně nikdo příliš nebaví. Všichni lidi ve fitku jsou ve své podstatě normální. Ale zároveň každý má to své „něco“, díky čemuž úplně normální není.

 

To, že někdo cvičí dlouho, z něj profíka nedělá

Také časem přijdete na to, že když někdo chodí do fitka pět let, neznamená to, že všechno zná, umí a mohl by dávat rady ostatním. To, že daný člověk vypadá dobře, jej nestaví do pozice profesionála. Kdokoli se může zranit, i ten největší frajer v posilovně.

 

Stydlivého nováčka v posilovně poznáte na první pohled

Takový člověk jde rychlou chůzí na běžecký pás, kolo anebo eliptický trenažér, zkrátka na to, co je zrovna volné. Možná si stahuje tričko dolů a rozkoukává se až na páse. Pak z pásu sleze a jde na jiný stroj v kardio zóně, třeba na to kolo aneb eliptický trenažér.

Obecně takový člověk tráví buď většinu času na těchto kardio strojích anebo dokonce celý čas. Buď sebere odvahu a půjde normálně cvičit, anebo prostě chodit do posilovny po čase přestane.

Pokud to jsou dva nováčci, odváží se častěji jít na stroje. Ve dvou se to většině lépe táhne a já sama jsem vděčná za to, že jsem tenkrát doprovod měla, jinak bych do fitka s velkou pravděpodobností ani nešla.

 

Všechno je jenom v hlavě

Pokud se však nováček nebojí a nestydí, nepoznáte na něm, že je úplně nový. To, že je všechno jenom v hlavě, je velmi oblíbená hláška lidí, kteří cvičí. Ale je zároveň také velmi pravdivá.

Když to vztáhnu na sebe, chtěla jsem hubnout. Ale naopak jsem na váze hodně přibrala. Nejdříve jsem rafičku na váze pádící směrem vzhůru nesla špatně, ale nakonec jsem si přiznala, že ektomrofka prostě nejsem a velikost XS a S už asi nikdy nosit nebudu.

Jana Albrechtová dnes

Já teď. Ono je nakonec jedno, jak člověk vypadá a kolik váží, pokud je zdravý. Hlavně, že se cítí dobře.

 

Jsou to jenom lidi…

Také jsem přišla na to, že jsem vlastně ráda, že chodím do malého fitka v malém městě. Z lidí, kteří vám jsou ze začátku protivní a ze kterých máte tak trochu strach, se najednou stanou přátelé.

Také toho kluka, co se mi tehdy na „hakenu“ posmíval a který si to pochopitelně už ani nepamatuje, vnímám dnes jako fajn kluka. Není nic zvláštního na tom, když si ve fitku, zvláště pak v menším, najdete fajn přátele. Budete možná zažívat dokonce něco jako pocit sounáležitosti, a to nejednoho zahřeje u srdce.

 

…. kteří mají své vlastní starosti a zármutky

Také jsem si všimla, že ti, kteří vypadají jako siláci a drsňáci nejvyššího kalibru, bývají uvnitř strašně citliví. Právě pro to takoví lidé do fika chodí. Možná mají velmi nízké sebevědomí. Možná touží po uznání svého okolí a chtějí si sami sebe vážit.

To, že někdo ve fitku stráví 5 hodin, neznamená, že by byl až takový fitness geek. Může to být také člověk, který je možná osamocený a uvnitř touží po kontaktu s lidmi. A fitko je pro takového člověka útočištěm, druhým domovem, stejně tak jako pro jiného hospoda, onlajnovka nebo televize.

 

A když po vás ve fitku někdo kouká?

Od toho už mají lidé holt oči. To, že na vás někdo kouká, si nesmíte brát osobně. Důvodů může být hned několik. Třeba se někomu líbí vaše legíny, tričko, třeba se tomu člověku líbíte vy nebo má pocit, že vás odněkud zná.

I já se umím občas na někom „seknout“, ale ve skutečnosti ho vlastně nesleduji. A když už někoho cíleně sleduji, tak je to protože se mi opravdu líbí jeho oblečení anebo když na první pohled poznám, že cvičí špatně.

Vím, že já sama dělám chyby a jistě o mnohých jiných ani nevím, ale když někdo zvedá olympijskou osu ze země a daleko dozadu se zaklání anebo se hrbí v bedrech, bolí mě to za něj. Je to jako by někdo škrábal nehty po tabuli. Vždy si představím tu bolest v zádech a možné zranění.

 

Opravdu nepotřebujete drahé vybavení do posilovny

Mimochodem, ještě mě napadá poslední věc. Také zjistíte, že na cvičení nepotřebujete mít super vybavení. Já jsem si v počáteční euforii koupila sportovní hodinky na měření spálených kalorií, vzpěračky za 3,5 tisíce, vzpěračský pás a také trhačky. Co myslíte? Používám všechno toto i dnes? Ne, ani ty boty ne.

výbava Jany Albrechtové

Správná výbava musí být! Bez ní se můžete rychleji zranit.

 

6 užitečných tipů na konec

Ještě pár posledních tipů, jestliže jdete poprvé do posilovny.

  1. Na cvičení byste měli mít oblečení určené na cvičení a raději vždy čisté. Zní to jako samozřejmost, ale samozřejmostí to u mnohých není. Ani u žen ne.
  2. Nezapomeňte si boty na cvičení. V botách, ve kterých jste do posilovny přišli, byste cvičit neměli. Já cvičím bosky a spousta lidí také, ale ne ve všech posilovnách je toto z hygienických důvodů povoleno. Nejlepší boty jsou s tenkou podrážkou. Boty značky Barefoot jsou značka ideál, ale vaše peněženka trošku zapláče. Pokud nejdete běhat, rozhodně nejsou vhodné ty, co mám na fotce výše já.
  3. Nezapomeňte na ručník. Některá fitka nabízí ručníky k zapůjčení, ale za svůj nemusíte platit.
  4. Ne ve všech posilovnách povolují nosit si vlastní pití.
  5. Po použití stroj očistěte desinfekčním přípravkem, který v posilovně jistě bude. Většina to sice nedělá, ale je fajn být tou světlou výjimkou.
  6. Aby se vám svaly a klouby po výkonu správně regenerovaly, nezapomeňte na kvalitní bílkovinu. Vřele doporučujeme český Blendea SUPERPROTEIN vhodný i pro vegany. Do 2 dnů je u vás. 

blendea superprotein na nehty

 

Všechny díly seriálu ženská fitka

Jak najít to nejlepší fitko a neřídit se reklamou?
TOP 10 cvičení pro štíhlé a pevné křivky
Cvičení jumping pro ženy, postup a benefity
TOP posilovací cvičení, která rychle pálí tuky a tvarují křivky
TOP 5 tanečních cvičení pro sexy prdelku a dobrou náladu
TOP 4 cvičení s cvičebními pomůckami
TOP cvičení pro pevnou a pružnou postavičku
TOP 5 cvičení pro těhotné a po porodu
4 nejlepší cvičení pro maminky s dětmi
Rozhovor s fitnesskou Evou Scheibingerovou
Rozhovor s lektorkou jumpingu Míšou Hodúlovou
Kettlebell - užitečné rady, druhy a bezpečnost
Postava jablko vs. hruška - jak přesně cvičit?
Jak si vycvičit nádherný zadeček?
Nejlepší cviky s kettlebellem pro pevné a pružné tělo
Bojové sporty pro ostré holky i fit andílky
Nové a méně tradiční druhy jógy
Poprvé ve fitku s redaktorkou Jankou
Ženská fitka 18. DÍL - Netradiční druhy cvičení - jumping, bungee, drumming
Pro každou ženu existuje účinné cvičení pro posílení problematické partie nebo celého těla. Dala jsem si záležet, aby každá odhodlaná žena našla u nás inspiraci, motivaci a hlavně přesný návod co a jak cvičit. Nečekejte, až tuk zmizí sám a dopomozte mu co vám síly stačí.

 

Jaké máte zkušenosti s posilovnou vy? A co dalšího by vás zajímalo? Zeptejte se v komentáři. Rádi vám poradíme. 

“Jak jsem překonala strach jít poprvé do fitka,” vzpomíná redaktorka Jana Albrechtová
5 (100%) 1 hlasov

Zanechte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.